Venezuelský prezident Hugo Chávez oznámil, že se chystá podniknout kroky k vytvoření Páté internacionály. Tento návrh se setkal s ovacemi ve stoje od delegátů z 39 zemí, kteří se účastnili „Mezinárodního setkání levicových stran“ v Caracasu 20. listopadu 2009. Také podepsali společné prohlášení nazvané Dohoda z Caracasu (El Compromiso de Caracas).

Liga za Pátou internacionálu mnoho let tvrdila, že útoky na sociální a ekonomické výdobytky pracujících, prováděné kapitalistickou třídou pod praporem globalizace, neoliberalismu a války proti terorismu, naléhavě vyžadují mezinárodně koordinovaný odpor. Na mnoha mezinárodních fórech antikapitalistického a protiválečného hnutí, která se v posledních deseti letech konala, jsme navrhovali konkrétní kroky k založení nové světové strany socialistické revoluce, Páté internacionály.

Mnohé skupiny, považující se za následovníky Lva Trockého a V. I. Lenina, odpověděly tvrzením, že výzva k vytvoření nové internacionály je utopická. Říkaly, že doba není zralá, bylo to „příliš brzo“ nebo „příliš pokročilé“, protože zde nebyly síly ochotné tento krok byť jen zvážit. Možná, že Chávezova iniciativa tyto lidi probudí – i když se to nepodařilo světové krizi v letech 2008–09. Vskutku, pro organizace, které samy sebe nazývají antikapitalistickými, ať už jsou „trockistického“, „maoistického“ či „komunistického“ původu, je skandální, že to musel být Hugo Chávez, kdo tuto výzvu učinil. Jasně to ukazuje stupeň, do jakého „krajní levice“ selhala při jasném a odvážném adresování potřeb dne.

Revolucionáři však nemohou souhlasit s tím, aby touto iniciativou, založením nové dělnické internacionály, byla pověřena hlava buržoazního státu, tj. státu, který brání kapitalistické vlastnictví výrobních prostředků a vynucuje ho pomocí stálé armády a policie proti dělníkům a chudině Venezuely. Samozřejmě, Chávez se opakovaně střetl s americkým imperialismem a pod masovým tlakem provedl významné reformy pro lidové třídy v oblasti zdravotní péče a vzdělávání. Ale, jak sám přiznal v té samé řeči, ve které vyzval k Páté internacionále, Venezuela zůstává kapitalistickou zemí a státní aparát zůstává kapitalistickým. To je zásadní otázka, nehledě na to, kolikrát se Chávez střetl s USA, s jejich latinskoamerickou loutkou Alavarem Uribem z Kolumbie a s elitou obchodníků a vlastníků půdy uvnitř Venezuely.

Internacionála svázaná s takovým státem by nebyla dělnickou internacionálou oddanou socialistické revoluci, ale internacionálou řízenou buržoazními nacionalisty za socialisty pouze převlečenými. Pokud by měla být založena pod záštitou Cháveze a jeho buržoazního režimu, nikdy by nebyla schopná vydat se cestou třídní nezávislosti. Stala by se oslavovaným podpůrným mechanismem Cháveze, Castra a jeho dalších spojenců. Ve skutečnosti by mohla zahrnovat i takové proimperialistické nepřátele dělnické třídy, jako je mexická PRI nebo argentinští perónisté (kteří se také Chávezova setkání „levicových“ stran účastnili). Neměli bychom zapomínat na to, že Chávez nedávno podpořil Mahmúda Ahmadínedžáda v jeho brutální represi pracujících, žen a mladých lidí Íránu bojujících za demokratická práva, nebo dlouhodobé pokusy Roberta Mugabeho o totéž v Zimbabwe.

V jednadvacátém století, v éře obtížné, vskutku historické, krize kapitalismu, by strategická spojenectví s „pokrokovými“ nebo „antiimperialistickými“ nebo národními buržoaziemi, nemluvě o společné internacionále dělníků a takových buržoazních nacionalistů, svázala ruce a nohy dělnické třídy k části kapitálu. To by zabránilo cestě k socialistické revoluci a k programu dělnické moci. Opakovaly by se omyly a zločiny Komunistické internacionály za Stalina. Svázání internacionály se zahraniční politikou jakéhokoli konkrétního státu, i dělnického státu, není pro internacionálu zdravý základ.

Nicméně i přes buržoazní charakter Chávezova projektu, adresoval venezuelský prezident skutečnou potřebu. Potřebu pociťovanou miliony dělníků, rolníků a chudých bojujících proti kapitalistickému vykořisťování a imperialistické vládě. Aby odrazila ofenzívu zaměstnavatelů, aby zabránila pokusům vlád nechat za krizi zaplatit pracující a také aby zabránila reakčním nacionalistickým „řešením“, potřebuje dělnická třída novou, bojovnou, revoluční internacionálu. Je zásadní na tuto potřebu odpovědět kladně.

Takže odpovědět na Chávezovu výzvu jednoduše negativní kritikou, jakkoli zásadovou, by znamenalo tuto palčivou potřebu ignorovat. Dělnická třída a zbídačené masy celého světa potřebují internacionálu a potřebují ji TEĎ. Potřebují odrazit pokusy nechat je zaplatit náklady krize. Potřebují ukončit sérii imperialistických dobyvačných válek a okupací. Potřebují přinést pomoc utlačovaným národnostem, jako jsou Palestinci a srílanští Tamilové.

Dělnická třída a utlačovaní celého světa jsou ohrožováni obdobím prohlubujícího chaosu kapitalistického systému. Čelí ohromnému ničení životního prostředí a novým konfliktům mezi hlavními imperialistickými zeměmi, které se snaží přerozdělit si přírodní zdroje a vykořisťovatelnou pracovní sílu světa, konfliktům, které mohou vyústit jen v novou světovou válku. Potřebují světovou stranu socialistické revoluce, nezávislou na všech státech a jejich vládcích.

Je tedy povinností všech, kdo se považují za antikapitalisty, jako NPA ve Francii, všech, kteří se nazývají revolučními socialisty, komunisty, leninisty a trockisty, spojit síly a svolat konferenci svých organizací. Taková konference musí diskutovat akční program koordinace našich obranných bojů a jejich přeměny v revoluční protiútok proti imperialismu a kapitalismu. A musí diskutovat formy organizace, které jsou k boji za tento program potřeba.

Liga za Pátou internacionálu, která bude, pokud bude moci, intervenovat na Chávezově shromáždění v roce 2010, vyzývá všechny, kteří podporují boj za novou internacionálu založenou na proletářské třídní nezávislosti a novém revolučním programu (ať je jméno nebo číslo, které jí v současnosti dávají, jakékoli), aby s námi v roce 2010 spojili síly a aby se podnikly skutečné kroky k jejímu založení.